Koncept objektu se zaměřuje na otázky duchovna a materiálna, na kontrast mezi jemností a hrubostí a na rozdílné vnímání globálních otázek společnosti. Jeho úkolem je navždy označit určitý bod v čase a ne poukazovat na konkrétní události, které mohou být v budoucnu vnímány odlišně.
Socha má ambici být nadčasová svým site-specic charakterem a postmoderní estetikou.
Inspirace v morových sloupech má za následek viditelné parafrázování těchto monumentálních sochařských děl a záměrné přebírání základních znaků staveb. Úmyslná podobnost v siluetě obou sloupů a nefigurativní detaily spolu vytvárejí určité napetí a kontrast.
Forma přímo odkazuje na řemeslnou stránku konkrétní techniky sochařského umění. Střet různých povrchových úprav betonu a nahodilý charakter zasahování do hmoty betonu tvoří neopakovatelnost této skulptury.
Monumentální betonový sloup definuje nový prostor před Poliklinikou Krnov na náměstí Hrdinů, který se stává symbolem “znovuzrození” života po fiktivní apokalypse.
Základnou myšlienkou konceptu bolo poukázať na dôležitosť vzťahu ako takého a na komunikáciu dvoch ľudí v dnešnej uponáhľanej dobe.
Cieľom bolo vytvoriť objekt s ambíciou byť dôležitý svojou myšlienkou a filozofiou a vytvoriť v človeku určitý pocit zodpovednosti voči tomu druhému.
Jedná sa o jedinečný prístup vo svete komunikačných zariadení. Výsledný produkt leží niekde medzi dizajnom a umením. Spája niekoľko existujúcich technológií do objektu s mimoriadnymi vlastnosťami. Projekt funguje na niekoľkých úrovniach a v rôznych merítkach ako platforma pre nový spôsob komunikácie.
The main idea was to show the importance of a relationship in essence and communication of two people in current stressful and times.
It is a unique achievement in the world of communication devices. The resulting product lies between design and art. It combines several existing technologies into object with extraordinary features. The project works on several levels and on various scales as a platform for a new way of connection.
“Světlo na konci mlhou zahaleného tunelu každého diváka konfrontovalo s jeho vlastním vnímáním prostoru, osobní vůlí, jak sám na sebe nechá nebývalý umělecký jev působit. Po silném zážitku z oslnivého světla a nejasných zvuků nastal v citlivě osvětlené zahradě příležitost pro katarzi a hlubší zamyšlení …”
Přechod horizontu událostí (event horizon) je z konceptuálního i vědeckého hlediska expresí tématu „ Za hranice známého“, jež byl mottem Týdne vědy a techniky 2016, v rámci kterého projekt vznikal. Na základě této nosné myšlenky byla vytvořena analogová světelná instalace, pracující s intenzivním světlem, jehož pomocí se snaží zprostředkovat pocit při cestě za horizont událostí.
Světy před a za horizontem přináší zcela kontrastní prožitky, spojené s katarzí při přechodu mezi nimi. Téma horizontu událostí a jeho přechodu je samo o sobě těžko uchopitelné z pozice racionální. Jelikož průzkum vzdáleného vesmíru je v současnosti prováděn především na základě analýzy záření, je zatím nemožné s jistotou stanovit, co se nachází za horizontem událostí. Z této oblasti totiž neuniká žádné elektromagnetické záření. Vzhledem k absenci validního racionálního základu se tak instalace Event Horizon zaměřuje na smyslovou oblast a emoce, které fenomén horizontu událostí vzbuzuje.
Vzniká tak umělecká instalace, jejíž percepce je založena na smyslových vjemech, jejich intenzitě a vzájemné kombinaci ve spojení s prostorem, jež umožňuje jednoduše inscenovat pohyb diváků v rámci instalace. Výrazové prostředky jsou minimalistické, důraz je kladen na jejich integraci do prostoru tak, aby v něm vytvářely dva rozdílné světy oddělené jasnou hranicí. Smyslové vjemy pak kulminují k této hranici, po jejímž překonání se pozorovatel ocitá v jiném světě narušeného času a prostoru.
Kromě nosné myšlenky vychází instalace Event Horizon z parametrů prostoru, pro které vzniká. Dualita světa před a za horizontem je umocněna prostorovým řešením, kdy se pozorovatel k horizontu blíží dlouhým převýšeným průchodem a po překročení horizontu se ocitá ve skrytém parku, o jehož existenci neměl tušení.
Horizont událostí je vytvořen pomocí vysoce výkonného reflektoru, který v kombinaci s dýmem vytváří oslepující bílou tmu. Smyslové vjemy se směrem ke zdroji světla a zvuku, které vytváří horizont, zintenzivňují až na hranici snesitelného. Po překročení horizontu se pak pozorovatel nachází v exteriéru, v němž je instalován systém pulzujících reflektorů, které vytváří iluzi narušeného časoprostorového kontinua. Tato forma byla zvolena na základě teorií, podle kterých za horizontem událostí dochází k chaotickému prolínání času a prostoru. Cesta je tak završena symbolickou metaforou neznámého.
Pro umocnění smyslového působení instalace byly zvoleny téměř čistě analogové technologie. Díky tomu bylo dosaženo kvality a intenzity prožitku, který byl skutečný a působící na smysly pozorovatelů. Kvality takto vytvořeného prostředí je nutné vnímat přímo na místě a instalaci tak dodávají silný site-specific charakter.
Právě autenticita emocí vznikající komplexním působením na široké spektrum receptorů je kvalita, na které je založena instalace Event Horizon. V době zprostředkovaných smyslů a emocí tak nabízí opravdové prožitky, které jsou nepřenositelné a nepřeložitelné do digitální audio-vizuální podoby.
Severský stánok sa odlišuje od okolitých stánkov jeho priestorovou deformáciou, čím ho stavia do pozície čestného hosťa a zároveň tým reaguje na určitý stereotyp vystavovania na veletrhoch.
Tvar je definovaný plochou danou prenajímateľom, ktorá je diagonálne naklopená do podlahy a vytiahnutá na povrch pomocou princípov optického klamu.
Priestorový objekt je z každého pohľadu iný a z rôznych uhlov pohľadu sa deformuje a mení, ako aj farebné nasvietenie plochy definujúce atmosféru danej situácie.
Samotný priestorna vystavovanieje schovaný za zlomenou plochou, ale zároveň otvorený ako kniha pre návštevníkov veletrhu.
Ak sa ponoríme hlbšie do knihy nájdeme v nej to čo hľadáme. Čaro severskej literatúry sa skrýva v jednoduchosti a ak sa odprostíme od predstavy konvenčného vystavovania nájdeme v samotnom objekte všetko, podobne ako v knihách.
The “Nordic stand” differs from the surrounding stalls of spatial deformation, which puts it in the position of the guest of honor at the same time it reacts to a certain stereotype participating in the fairs.
Surface shape is defined by a given charterer conditions, which is diagonally tilted to the floor and pulled to the surface by using the principles of optical illusion.
The spatial object is different from every point of view and from different angles it deforms and changes as well as color illumination area defining the atmosphere of the situation.
Alone space for book presentation is hidden behind a broken plane, but still remains open like a book for visitors of the fair.
If we bury deeper into the book we find what we were looking for. Nordic literature charm is hidden in its simplicity, and if it is thrown off idea of a conventional exposure we can find everything in the object itself, like in the books.
Rok: 2015
Pre: CZEXPO 2015
Koncept: Dávid Sivý, Jan Túma, Jindřich Ráftl
Produkcia: Jan K. Rolník
Realízácia: Full Capacity
Technická podpora: Institut intermédií
Spolupráca: Andrej Boleslavský, Martina Rubačová, Pavlína Dvořáková, Miroslav Kukrál, Jan Nálepa, Vilém Frič, Jakub Antoš, Tomáš Roštejnský, Jana Vokurková
Foto: Jan Mastník
Web: www.silentlab.cz
Laboratoř ticha přímo reaguje na lidskou potřebu přítomnosti v přírode.
Jedná se o laboratoř, která spojuje reálný biotop českého lesa snímaný interaktívnym kamerovým systémom. Záznam slouží k vytvoření projekce v reálnem čase, kerá je obohacována o informační vrstvu a zakláda tak rozšířenou realitu.
Výsledkem je komplexní obraz lesa v nemž se živá příroda snoubí s technologiemi a nabízí návštevníkům kromě poznání a odpočinku též jedinečný estetický a emoční prožitek.
Využitím nejmodernejších technologií, novodobých výrobních procesů a unikátních vědeckých výzkumů prezentuje českú republiku jako krajinu konkurenceschopnou na světové platformě.
Projekt vznikl na půdě Českého vysokého učení technického na Fakultě architektury při spoluprácí ateliérů Mariána Karla (design) a Vladimíra Soukenky (architektura), kde se autořmi vítězného návrhu stali studenti Dávid Sivý a Jan Tůma.
Komplexne fungujúci tím pod záštitou firmy full capacity momentálne intenzivně pracuje na realizaci vítezného návrhu a směřuje k úspěšný reprezentaci na svetové výstavě v Miláne.
Projekt Digital Graffiti predstavuje subkultúru graffiti, street artu a súčastnej maľby v novom svetle. Spojuje atraktívnosť témy samotného fenoménu a technických možností nových médií.
Jedná sa o happening, pri ktorom sa stretáva graffiti spoločne s súčastnou maľbou a jeho predstavitelia s verejnosťou. Umelec vidí diváka a jeho reakcie. Divák vidí umelca pri práci. Vzniká tak virtuálny vzťah, s ktorým sa v realite nestretávame často. Proces maľby v ateliéri je prenášaný živým prenosom do mesta, kde je zobrazovaný projekciou v životnej veľkosti.
Spoluprácou s reálnymi umelcami venujúcimi sa streetartu a graffiti, pravdivo predstavujeme túto subkultúru.
Technicky ide o živý audiovizuálny prenos umelca pri práci, pričom umelec s publikom dokáže naživo komunikovať.
Rok: 2014
Pre: Designblok 2014
Koncept: Dávid Sivý, Andrej Boleslavský
Produkcia: ÚD FA ČVUT
Technická podpora: Full Capacity
Spolupráca: Jan Túma, Jindřich Ráftl, Jan K. Rolník
Poďakovanie: René Šulc
Foto: Mária Júdová
Ukázka jedné z mnoha ideí projektu Laboratoř ticha (připravovaný multimediální systém pro Český pavilon na světové výstavě EXPO 2015)
Využitím unikátních technologií nám umožňuje nahlédnout do virtuálního lesa, kde se před světem designu můžeme schovat.
Instalace pro designblok je osobitým projevem myšlenek celího tímu a nejedná se teda o žádnou z konkrétních součastí připravované expozice.
Rok: 2013
Pre: ÚD FA ČVUT (bakalárska práca)
Koncept: Dávid Sivý
Technická podpora: MacGyver – bastlíři SH
Spolupráca: Pavel Vitvar
Educubes je sada obsahujúca 9 svietiacich interaktívnych kociek, ktoré spolu komunikujú, poznávajú sa navzájom a reagujú medzi sebou. Vytvárajú tým veľkú škálu možností ako sa s kockami hrať a ako ich používať. Sú určené do predškolských zariadení pre deti vo veku od 1 do 3 rokov. Ocenia ich hlavne učiteľky v takýchto zariadeniach, ktorým educubes poslúži ako didaktická pomôcka zároveň s dôrazom na rozvoj motoriky.
Štúdiom a pochopením základných pojmov (batola, hra, hracka) vzniká idea educubes. Skladačka ktorej farebné prvky navzájom reagujú na seba, menia sa, otvárajú tým nové možnosti použitia.
Využitie moderných technológií a ich aplikácia nenásilnou formou do sveta detí. Schovať pred nimi elektroniku a využiť iba potenciál jej schopností. Taktiež spríjemniť používanie učiteľkám/rodičom použitím jednoduchej a pohodlnej obsluhy.
Použitie kociek ako osvedčenú skladačku na rozvoj jemnej motoriky dieťaťa. Je to najjednoduchšia skladačka pre deti. Postupom veku vedia na seba poskladať viac a viac kociek, neskôr skladať kocky vedľa seba a vytvárať rôzne stavby zámerne.
Vzniká uplne nový pohľad na skladačku. Vzniká inteligentná didaktická pomôcka do jaslí podporujúca rozvoj jemnej motoriky dieťaťa, jeho rozumový a citový vývin.
Rok: 2012
Pre: Nová scéna Narodního divadla
Koncept: Dávid Sivý, Ondřej Rakušan
Produkcia: Marek Volf
Spolupráca: Martin Sedlák
Poďakovanie: Josef Šafařík, Marian Karel
Foto: Marek Volf
Audiovizuálna inštalácia do priestoru podesty Novej Scény Národného divadla
